Mgr. Lubomír Pospíchal

15. výročí Střední odborné školy pro ochranu a tvorbu životního prostředí
Absolventi vzpomínají (I.)

V letošním roce slaví Střední odborná škola pro ochranu a tvorbu životního prostředí ve Veselí nad Lužnicí 15 let od svého založení. V našem seriálu "Absolventi vzpomínají" bychom chtěli oslovit absolventy této školy, aby se s námi podělili nejen o své zážitky z dob studií ve Veselí nad Lužnicí, ale také o své zkušenosti z let pomaturitních.
Jako prvního jsme oslovili Mgr. Lubomíra Pospíchala - absolventa, který na naší škole maturoval před 10 lety. Do školy se však vrátil, tentokrát jako učitel odborných předmětů.

Jaký obor a v jakých letech jsi studoval?

Po ZŠ v Nové Bystřici jsem nastoupil na SOŠ OTŽP, obor ochrana a tvorba životního prostředí. Studoval jsem v letech 1994 až 1998. Po maturitě jsem byl přijat na Univerzitu Palackého v Olomouci.

Jak vzpomínáš na svá studentská léta a město Veselí nad Lužnicí?

Studentská léta jsou samozřejmě krásná, takže na ně vzpomínám rád. Jako každý student jsem díky škole zažil stresové i příjemné chvíle. Studium, i když se to nemuselo zdát, mne bavilo a do školy jsem chodil rád. Většina Veseláků se k nám chovala příjemně a vstřícně. Hlavně však vzpomínám na mimoškolní aktivity. Velmi příjemně bylo a je na pískovnách.

Kam směřovaly tvoje kroky po maturitě? Co děláš dnes?

Studoval jsem Přírodovědeckou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci, obor ochrana a tvorba životního prostředí. Studium bylo náročné, ale střední škola mne výborně připravila na práce v laboratořích a v odborných předmětech jsem měl proti gymnazistům náskok. Po ukončení studia jsem si našel místo na Městském úřadu Třeboň, odboru životního prostředí. Práce úředníka mne však neuspokojovala. Proto jsem přijal nabídku vyučovat na této škole. Pedagogické vzdělání jsem získal také na Univerzitě Palackého. Od ledna 2005 zde učím biologii, ekologii, ochranu životního prostředí a právní přípravu. Také vedu Klub ekologické výchovy Rojovník. Klub je v podstatě zábavná forma vyučování a uplatnění školních poznatků v praxi.

Pokus se o srovnání: já - student, já - učitel

Srovnání není jednoduché. Zpočátku jsem si v prostorách školy připadal jako student. Kolektiv učitelů mne přijal skvěle, což mne opravdu potěšilo. Samotní studenti jsou stále stejní. Ze zkušenosti vím, že i "nevinná" legrace se může občas zvrhnout jinak, než člověk míní, a proto se snažím dívat se na studenty shovívavě. I na pedagogické fakultě nám říkali, že učitel má být kamarádský člověk s autoritou. Samozřejmě je nutné najít rozumnou mez. A samotné srovnání? Jako student jsem se staral sám o sebe a v nutnosti komunikoval jen s vyučujícími či třídním učitelem. Jako učitel určitě cítím tlak z několika stran, z jedné strany studenti, z druhé strany vedení školy a z další třeba rodiče studentů. Nemluvě o množství projektů a aktivit pro školu. Každá strana má své nároky a požadavky. Přesto se snažíme navzájem si pomoci a vyhovět. Naši školu mám rád, vyučovat mne baví a to je pro mne podstatné.