Výlet do Jeseníků

Psala se léta páně 2014, přesněji 12. den v máji. Celý druhý ročník té nejlepší školy na světě (SOŠ EP Veselí nad Lužnicí) se v tento den vydal poznávat kraje dalekých velkolepých Jeseníku na severovýchodě naší České země.

V 5 hodin ráno jsme vyrazili z Veselí nad Lužnicí, autobusem pana Menharta. Všichni byli značně unavení, protože vstávat kolem čtvrté hodiny ranní není to pravé ořechové. Autobus pomalu projížděl české kraje a po cestě přistupovali další a další spolužáci. Když už byly všechny sedačky obsazené, mohli jsme bezstarostně jet na určené místo. Tím místem nebylo nic jiného než pivovar v Litovli. Zde jsme podnikli prohlídku všemi kouty tohoto pivovaru. Pár lidí bylo zklamáno tím, že jsme nedostali ochutnávky, ale pít se přece nemá.

Po konci exkurze jsme nastoupili zpět do vozidla a pokračovali jsme v cestě do Velkých Losin, kde se nachází ruční výroba a muzeum papíru. Tam nás čekala další prohlídka, ovšem někteří hladoví jedinci se jí nezúčastnili a vydali se na polévku do nejbližší restaurace. Muzeum bylo zajímavé a viděli jsme, že zaměstnanci a místní obyvatelé si této výroby velmi váží. Dozvěděli jsme se, jak se ruční papír vyrábí a jak bohatou má historii. Nejvíce nás zaujaly obrazy a sochy z místního papíru.

Další destinací byla přečerpávací elektrárna Dlouhé Stráně. V Koutech nad Desnou jsme počkali na průvodce a poté jsme vyrazili na vrchol Dlouhých Strání, kde se nachází horní nádrž. Průvodce nás při cestě seznámil s okolím a s jeho historií. Cesta nahoru byla neskutečná, ovšem ne pro ty, kteří se bojí výšek. Vystoupili jsme u malé horské chaty a po schodech jsme pokračovali k nádrži. Všichni byli ohromeni, toto se totiž nevidí každý den. Tisíce hektolitrů vody na vrcholku veliké hory, všude kolem krásná příroda, naproti se tyčila věž známého Pradědu. Potom co jsme se rozhlédli, vrátili jsme se dolů do infocentra, kde nám průvodce pustil film o elektrárnách a o Dlouhých Stráních a stručně nám vysvětlil, jak zde co funguje. Dále jsme se odebrali do tunelu, který vedl do podzemní strojovny. Strojovna vypadala jako ze známého sci-fi filmu StarWars. Průvodce nám popsal stroje a rozloučil se s námi.

Přesunuli jsme se ke stezce, po které nás čekal už jen výšlap na chatu Barborka, kde jsme se navečeřeli, usušili a ubytovali. Výšlap byl nečekaně únavný a složitý a při cestě nás doprovázeli všechny druhy počasí, kromě tornáda či jiných katastrof. Ze začátku hřálo sluníčko, postupně se začalo zatahovat. V průběhu cesty začalo pršet, déšť se změnil na kroupy a nakonec nás potkala sněhová vánice.

Když pan učitel v půl 11 oznámil večerku, všichni určitě byli na svých pokojích, až na ty, co tam nebyli.

Ráno většina lidí vstávala okolo půl osmé, protože snídaně se podávala v 8:00. Po snídani se každý připravil na ranní procházku. Autobusem jsme sjeli ke Karlově studánce, kterou jsme si poté pěšky prošli. Skoro každý z nás ochutnal tamější zřejmě léčivý pramen, který ovšem nezachutnal všem. Pokračovali jsme na expozici vzácných kamenů a dále na nás konečně čekala naučná stezka Bílá Opava. Byla to procházka nejhezčím krajem, co jsem kdy viděl. Malé proudící vodopády, dřevěné lávky přes ně, všechno bylo opravdu krásné, prostě něco jedinečného.

Na Barborku jsme se vrátili přesně na oběd, a po obědě byl čas odpočinku. Po odpočinku jsme se vydali po hřebenech hor k Jelení studánce. Cesta byla ze začátku krkolomná, ale jakmile jsme se dostali na vrchol a stoupání polevilo, šlo se mnohem lépe. Šli jsme sice dlouho, ale Jelení studánka rozhled kolem za to stál.

Ze studánky opět každý ochutnal čerství osvěžující pramen a kdo neochutnával, četl si z informačních tabulí příběh statkáře, který tam před stovkami let vlastnil obrovské stavení.

Po nějakém čase jsme se stejnou cestou vrátili na ubytovnu a po večeři jsme se sešli ve společné místnosti s kytarou a dvě hodiny jsme jen hráli a zpívali. Po poslední písničce šel každý na svůj pokoj a poměrně brzy šli někteří dokonce i spát.

Další ráno byl v plánu Praděd, ale kvůli dešti se plán musel zrušit a vydali jsme se do Loštic u Olomouce, kde se vyrábí tradiční české Olomoucké tvarůžky. V muzeu jsme viděli film o vzniku firmy a o dřívější i nynější technologii výroby a s možností prohlídky starých přístrojů. V oficiálním obchodě jsme si pak mohli nakoupit Olomoucké tvarůžky nebo pochoutky z nich tvořené.

Poslední zastávkou byl skanzen Veselý Kopec u Hlinska. Místo, které připomínalo obrazy Josefa Lady. Nádherné staročeské stavby s původním vybavením, člověk si zde připadal jak po transportu strojem času. Prošli jsme si všechny budovy a pak už nastal čas odjezdu domů, či na internát. Spolužáci postupně vystupovali a ve Veselí před intrem vystoupil zbytek. Spokojeně unaveni, ale plni krásných zážitků jsme mohli jít spát.