Sportovně turistický kurz

Sportovně turistický kurz druhých ročníků pořádaný ve dnech 29.5. – 2.6. 2017 probíhal ve znamení překrásného slunečného počasí. Sportovní kurz byl tentokrát koncipován v podobě vodní turistiky.

Dobrodružství začíná v pondělí 29.5. kdy autobus odváží účastníky k prvnímu cíli – Suchdol nad Lužnicí. Jízda probíhá ve velmi poklidné atmosféře, jelikož jsou posádky již rozděleny a jak je známo: „Háček mluví v přítomnosti kormidelníků, pouze je-li tázán.“ Po příjezdu do Suchdola nad Lužnicí jsou všichni proškoleni a první putování může začít.

Od prvního okamžiku až do ukončení kurzu probíhá vše v duchu „uctivého toulání“ – „Sounteři“. Pro někoho nepochopitelné, pro jiné zcela samozřejmá záležitost, ale vodní turistika prostě nemůže být pouze sportovní disciplínou a honbou za ujetými kilometry. V průběhu prvních kilometrů si „háčci“ zvykají na skutečnost, že jsou „vždy vinni a povinni své viny odčinit“.

V odpoledních hodinách dojíždíme do kempu Majdalena, který se stává naším útočištěm pro další dva dny. Večery probíhají v režimu kolektivních her a oblíbených táborových ohňů, které nám alespoň na chvíli dávají zapomenout na všudypřítomné komáry.

V průběhu celého týdne pak absolvujeme plánovanou trasu až do Veselí nad Lužnicí. Otázkou však zůstává, proč vlastně ve 21. století chodit pěšky nebo jezdit na vodu, vláčet s sebou těžký batoh, moknout v dešti, bojovat s nekonečným „volejem“ a větrem při přípravě večeře? Pro hodně lidí je to nesmyslná aktivita. Stále však věřím tomu, že cestování s tím, co si člověk veze s sebou na lodi anebo nese na zádech, je ta nejčistší a nejsvobodnější forma poznání krajiny i sebe sama. Dovolím si tvrdit, že dobrovolná nezávislost na autech, mobilním signálu, fastfoodových řetězcích očišťuje člověka a přináší mu ty nejsilnější a nejopravdovější zážitky.

Proto chci poděkovat všem zúčastněným, že si v dnešní hektické, uspěchané a přetechnizované době ještě dovedou vychutnat vůni táborových ohňů a že snad i díky sportovnímu kurzu si většina z nich uvědomí, že přírodní prostředí je krásné a stojí za to se o něj starat.

Jan Čihák